VÝTVARNÍCI

Patrik Vetrugin

Základní údaje

Výstavy: Teplice-KNAK 1996, Ostrava-Atlantic 1996, Teplice-Inverše 1997, Teplice OK 1998, Most 1998, Brno-Skleněná louka 1999, Ostrava-Fiducia 1700, Teplice OK 1700, Brno-Skleněná louka 1701 (jako Los Deutschlandos), Litoměřice-Salva Guarda 1701, Duchcov-Informační centrum (Vetruginova země) 1702, Zámek Jezeří 1704, Děčín-Zarafest 1704, skupinová výstava Obrazem i písmem Praha-Vltavín, Brno a Havlíčkův/Německý Brod 2008, UKG Děčín – Podmokly 2013 a jiné pofiderní špeluňky. V roce 2015 vystavoval velkou část svého díla v Regionálním muzeu v Teplicích. Illustroval knížky Čítanka český Jazyk (1998), Od břehu k horám (pár ks, 2000), Měsíční povídky. Opárno (2003), Pro cizince na cestách (2003), Napsáno v trenýrkách (2006), Běsové budou pokřikovat (2010), Vyprávění nočních hubeňourů (2013) a sbírku básní Milana Šedivého (2006). 

Zakládající člen Vědeckého studia Stará milenka tvoří v Teplicích a v Duchcově. Vedle několika samostatných mikrovýstav se účastnil trojice společných výstav malujících literátů a píšících výtvarníků Slovem i písmem 2008 (Praha, Havlíčkův Brod, Brno). Jeho kresby jsou zastoupeny v antologii severočeského komiksu Bublifuk (2007). Od roku 1994 vytvořil na dva tisíce kreseb, obrazů a koláží. Jde tedy o tzv. grómamana (z řeckého χρώμα dle vzoru grafoman).
Na webových stránkách Městské knihovny Praha se pod heslem PATRIK VETRUGIN dočteme: „čes. ekonom a psycholog. (…) Ing., ekonom a psycholog, editor, kreslíř, kolážista, esejista a literární publicista.“

http://www.muzeum-teplice.cz/vystavy-2015/573.vystava-alkomagie-severu-patrik-linhart-vulgo-patrik-vetrugin/

O Vetruginově realistickém revisionismu

Výročí vlády oslavil král Nehet alias Vetrugin na opárenském hradě 17. října. Nehet byl nostalgický. Vzpomenul všech indiánů, špiček a piv, která se kdysi stala jeho majetkem a jejichž kouzelné moci využil tak dokonale. Říká se, že není místa bez strážné duše – tato strážná duše se projevuje dvěma náboji: spirituálním a sensuálním. Kraj, jenž své srdce skrývá v trojúhelníku Lovoš – Milešovka – Kletečná, zkrátka v ssutinách opárenského hradu, projevuje se čistě spirituálně. Zatímco Krušné hory jsou sensuální – Roman Szpuk píše, že z krušnohorských výšin hleděl do zapadajícím sluncem osvětleného kraje, jenž mu žehnal. Tím krajem bylo právě Středohoří. 

Nehet soudí, že Šumava, je rovněž ducha spirituálního a co se Vesuvu týče, zdá se mu spíše sensuálním. Duchové toho či onoho náboje vysílají silné podněty vnímavým jedincům, kteří se stávají původci legendárních vypravování zabarvených spirituálně nebo sensuálně. Šťastné je místo, které se rozpíná mezi oběma póly: projevují se zde síly natolik protilehlé, že rozbíjejí jakékoli umělé terarium harmonických a ateistických nálad, i ti největší tupci se stávají nevyzpytatelnými a tajůplnými. I zvěř zde žije, ač jinde by pošla. I básním se zde daří, byť si hospodaří v mozku člověka jinak průměrného. Všechna sláva diktována je věčným soubojem dvou duší, které se nechtějí smířit v bídné mesalianci, totiž sňatku nerovném.Přitom stačí tak málo, pochopit, že Vetruginovy ještěrčí vise, lze realisticky transformovat revisí do podoby, kterou můžeme pozorovat na jeho grafikách. Nejde tedy o následování myšlenky básnické kresbou či naopak, ale perichoresi, vzájemné prolínání. – Vlastně je možné, že my teď sedíme mezi pustými skalami, u mrazivých potoků. … A kdo jsou naši společníci?Samuel Witowski, Kultura a její doba, 2004

 

Vetruginovy soubory

 

Vetruginova první epifanie proběhla během třídenní oslavy dandysmu v atelieru Denisova 4 v teplické čtvrti Řetenice jen několik kroků od staroslavného KNAKu v březnu 94. Své kresby či illustrace shromažďuje do souborů, jejichž rozsah je určen dobou trvání Vetruginova výtvarného zachvácení, jež trvá od jednoho dne do několika měsíců, a je vystřídáno delším obdobím nečinnosti. Domníváme se, že tento stupor je způsobem dílem alkoholismem, dílem abstinencí. Nicméně vytvořil řadu více či méně infantilních a ve zkratce pojatých kreseb, které jsou v dokonalém kruhu spojeny s literární tvorbou VSSM. Jeho nejnovějším počinem je monstrosní a dvojznačná koláž AntiFa, která je pro Vetrugina zcela extraordinelně spjata s činností hudební skupiny Dutroux Family.

Vetruginovy soubory uvádím v chronologickém pořadí: Radiové vysílání, 1994 (15 kreseb), Milostný příběh, 1994 (8), Ostrov ptáků, 1996 (16), Pornografický illustrátor, 1996 (9), Americká serie, 1996 (4), V domě Ismailově , 1996 (12), 14 aktuálních megahitů, 1996-97, Staň se dobrovolníkem, 1997 (21), Tvář, 1998 (17), Triptych Ukřižování a linoryty, 17.10.98 (6), Malé kresby z 27.12.98 (6), Imortely. Revisionismus, 1999 (22), Noc píše dni, 2000-01 (16), Noční myšlenky, 1.9.2001 (9), Rytířův návrat, 12.7.2002 (9), Zen in Zone, 2003-2004 (55), Měsíční povídky, 13.3 a 13.6.2004 (37), Příběh návětrných ostrovů, 2005 (21) a společný soubor se svojí žačkou Uwe a Ute, 2007.

Petr Tygr, 2007  

 

Fragonard III. vulgo René Skalský

 

Tak on o něm ví, on o něm slyšel. Já jsem o něco dál, můj milý, já ho viděl. Namaloval jsem ho se zářícíma  očima vyjícího po baskervillské krvi.

Geoffrey Lyons, ak. mal. 

Neznámý Fragonard III.

„Sotva se Fragonard, tento amateur krásna,objevil v mé blízkosti, cítil jsem, jak ve mně roste chuť dát mu několik políčků,“ – zavzpomínal si na první setkání s Fragonardem Albert Krásno. „Je to Váchal s vyhaslou dýmčičkou,“ řekl o něm jiný z jeho druhů, Edmont Blekmont, narážeje na odvození jeho jména z Krvavého románu. A přece je Fragonard jedním z nejsvébytnějších výtvarníků českých. Vzpomínám si na jeho skvělé Kyvadlo v mlžném oparu, kde se nechal inspirovat Magrittem, nebo na potměšilý a nepovedený autoportrét V pavučinách – obraz rozstřihaný na malé kousky, které jsou zavěšeny na silonovém vlákně a nebo konečně z téhož roku (1993) portrét ženy nazvaný Obluda, jenž dlouho stál na čestném místě uvnitř ohřívače Vailant v bytě jeho rodičů. Fragonard se na konci tohoto svého iniciačního roku odmlčel a čekal. V roce 1996 se mu konečně dostalo ocenění: dílo bylo prověřeno časem a byla to vskutku revise, jak má být. Vytvořil serii barevných kreseb a koláží a konečně v roce 1997 namaloval na plakát k filmu Sto pušek portrét své pravé ruky. Obraz zachraňuje Rachel Welchová, jejíž obličej (který se Fragonardovi podařilo nepřekrýt) doplňuje linii kresby. Anna Marie Pecháčková, 1998 Skutečnost, že Fragonard III. je René Skalský byla dlouho známa pouze užší veřejnosti, ba spíše několika soukromníkům. Širší veřejnost nezná ani jedno z těchto jmen a to je, vážení přátelé, doslova neupochopitelný fakt. Pod vlastním jménem se René Skalský objevil teprve v prvním vydání Ročenky Staré milenky, jako Fragonard III. se však výtvarnému umění věnuje od roku 1992. Po mnoha pokusech naučit se malovat, začal kreslit křídami, inkoustem, voskovkami, temperami, vodovkami zkrátka vším, co kde vyhandloval. První kapku zdařilejší kresby vznikají v první polovině roku 93, ale jeho hlavní dílo se začíná rozvíjet o tři roky později. V roce 1997 začíná pod vedením Antonia Colea vytvářet první koláže – a s nimi dosahuje neskutečných minimalistických úspěchů. Přestože je Fragonard III. výtvarníkem poměrně aktivním, nedosáhl ani tak brutálního ohlasu jako jeho kolega Vetrugin. Kromě několika pokojových výstav se presentoval pouze na stránkách časopisu Dekadent Geniální. Mimo okruh Vědeckého studia Stará milenka zůstává neznámý. Výjimkou je jeho pirátská výstava (pomocí kolíčků na prádlo převěsil oficielně vystavené obrazy jiných) v brněnské Skleněné louce v prosinci 2005.

Alexander Nihilovskij, 1707 

O Fragonardově holmesismu

Fragonard III. věří v náhodný prvek, který jako poslední instance vkročí do obrazu a vše vyřeší – této své metodě říká holmesismus. K nejzdařilejším holmesovským dílům přiřadila Watsonova komise Červené lodičky a Mstišovského démona. Neexistuje jednoznačná odpověď na otázku, zda je Fragonard více Doylem nebo Watsonem, a sama Anna Marie Pecháčková je v této věci na pochybách. Domněnka, že náhodný element hraje významnou roli při tvorbě, není nová, již surrealismus, tento dokonalý mistr nápodoby – čili mimetismu jako přirozené stránky onoho surrealismem tak uctívaného čistého dětství – potvrzuje její rovnoprávné postavení mezi uměleckými prostředky jako jsou šidlo, poštivadlo, šicí stroj a tak. „Trochu obšít a pak požehlit,“ odpovídá Fragonard III. vyhýbavě na záhadu neustále konstantního zájmu o jeho dílo. „Pošít a obžehlit,“ vypráví dál Fragonard III. ve své územčisté pracovně. Je to pro nás milé posezení, kdy nám nelítostný osud připraví podobný zážitek, totiž povídat si s tak moudrým a hodným člověkem, jakým Fragonard III. v kostce je. „Čiší z něho velká dobrota a lidskost,“ řekli jsme si odcházejíce z jeho pracovny a vecpávajícíce se na toilettes, jichž nám bylo též nemálo zapotřebí, aspoň tolik jako Fragonardových obrazů.Výčet jeho děl by zajisté potěšil milovníky besídek plnokrevných illusí, ale pro ostatní stal by se procházkou jejich vlastními zhrzenými nacionálně-magickými ambice, uvedu tudíž pouze to nejfatálnější a nejburlesknější z jeho díla.Z kreseb barevnými křídami na kartony Kyvadlo v mlžném oparu a Objevení (obojí 1993). Z následujícího období, jež trvá do současnosti, obrazy Démon, Červené lodičky a Oranžová noc (vše 1996), autokoláž Půlnoc odbíjí jinak než ostatní hodiny a alkoholisující tetralogii Cesta do Kvítkova, Borovice, Větev a Pavučina (vše 1997), výtvarně pojatý dopis á la prvňáček adresovaný Nově se žádostí o reprisu pornofilmu Pane ředitely (1998), portrét upíra Hybaj na příď! a oslavu ženství Smysluplné činnosti (obojí 1999), z roku 2000 Žlutá chudoba a Obě dívky si prohlédly stromy, které též jejich plody ponesou, machenovské illustrace Šedé hory a Otevření dveří (2001), z téhož roku Zátoka U tří samců a Návrat z dovolené v Koněpruských jeskyních, kresby olejovými křídami Žlutý démon nad oprámem, Noční procesí na Přítkovské a Velkorypadlo (2002) a z téhož plodného roku Rusputl, Měsíčnice, Kosmonauti v Bar Tabac, Kapitáni pravěku a lovecraftovské Z neznámého světa, z roku 2003 Měsíc a trumpetka a z roku 2005 Wolf Solent. Vedle toho vytvořil Fragonard III. přibližně stovku koláží shromážděných v tematických souborech Signální informace (1995-97), z fotografií Jaromíra Urbana vycházející Urbanistika (1998-2000), Proměna (1998-99), Velká výhra? Okamžitá výhra! (1998-2002), Vollmond. Filmy (1999-2001) a Fragonardův den (29.6.04). V letech 2004-2006 zpracoval pomocí počítače fotografie a Vetruginovy i vlastní kresby, mj. videofotky Kubrickovo sanatorium a sérii CD obalů pro kapely Dutroux Family (Angelika a král Šumavy, Family Frost, Baby Doom-Aby dům), Los Deutschlandos (Living in Sudetenland), Trouby z Jericha (Jdeme do Wericha) aj. Pro VSSM vytvořil specielní řadu illustrací od fotografií, přes kresby, plány, mapy, grafy po reprodukce vlajek a znaků v dílech Spící Hrůza (2003), Alterna Magica (2004), Dějiny pindíků (2004), Lunhard (2005) a Průlivové osady (2007).

Lux von Dux, 1998-1907


Jedna odpověď to “VÝTVARNÍCI”

  1. Děkuji a zdravím. Vše kolem výtvarna mám ráda a „vyčmuchávávám“ to při volných chvilkách na netu. A obdivuji, že to někdo dokáže. Ale mám ráda i humor, a tak preferuji tohle spojení s obrázky, tak z těch na netu třeba od obrázkových kumštýřů Kantorka: http://www.oook.cz/kantorek/ a Dwořáka http://www.oldrichdworak.cz … 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: