Ročenka Staré milenky na rok 2017

BÁSNÍK JE NA POČÁTKU POTRAVNÍHO ŘETĚZCE, STARÁ MILENKA NA JEHO KONCI…

Smyslem první Ročenky v roce 1998 bylo napsat hezkou péefku a informovat přátele a hlavně nepřátele o vědeckých pekuliaritách Vědeckého studia. Upozornit, že zde na serveru Severu existuje skupina lidí, která mu může být velice blízká. Nyní nám – asi poprvé – dochází, že od té doby uplynulo osmnáct let. Hoď kamenem, kdo jsi bez umění! říkáme. Símurgh, král ptáků, přeletěl Údolí závrati a začal se bát létat. Obivan Kenobi na planetě Opic lepí pytlíky a nechce být nebezpečný, ale umí zabít ve čtverci tři na tři. Kouzelnickej pohled na život je škodlivej, napíše na konci života Rowlingová, – nás ostatní čeká bitva, v níž i vdovy přijdou o své muže.

„Básníci jsou čistí, milí, / překvapí vás svojí pílí.“ (Jen více básní o básnících!)

Četli jsme, že místo básníka se říká literát, místo uměleckého díla projekt, ať to říká Božena Správcová či Roman Szpuk, mají pravdu, a músu takových talířkolízálků vystihl už Vilém Mrštík: „Měl jsem nejednou příležitosti nahlédnouti do různých žádostí o podporu: co tu zbytečného dožadování, prošení, slibováním podlézavého tónu, okolkování a neupřímného šroubování slohu! Celý člověk v tom slohu leží skroucený a zkřivený, do koutku schoulený…“ – Postřeh silný jako kafe s malym, a do tohoto světa náš milý výtvarník ing. mal. Patrik Vetrugin založil skupinu Neschoulení a umanul si illustrovat celou naší Ročenku.

cesta-nema-cilSTARÁ MILENKA: FAKTA, FIKCE, FRAKCE & PUTREFAKCE

☺Sdružení Trivium, které založili Petr Stejskal a Patrik Linhart, se letos jazykovou redakcí podílelo na vzniku deseti knih. Alexeje Sevruka Divadlo tančících loutek, Petera Nowaka Sex, bomby a burgery, Lidije Dimkovské Náhradní život… nejvíce si však cenní sbírky povídek Augusta Derletha a H. P. Lovecrafta Strážci z hlubin času.

☼ Rada deseti utopených školaček a Šírázský klub čtenářů na knihu roku nominovaly Nonstop amok Patrika Linharta (Paper Jam 2016) v kategorii „Nejlepší regenerační román“, Horrory roků Patrika Linharta (Paper Jam 2016) v kategorii „Nejlepší chronologie“ a Jáma a rypadlo Patrika Linharta v kategorii „Nejlépe nakladatelem zaplacená nevydaná kniha“.

♣ Cenu Anny Marie Pecháčkové za rok 2016 získává trio sester ve složení Gabriely Hauptvogelové, Lucie Linhartové a Moniky Hauptvogelové. Cena za přínos v boji proti organisovanému feminismu byla poprvé udělena v roce 1998 A. M. Pecháčkové (za to, že ve své sbírce A vagína odvětí… nepoužila ani jednou slovo vagína).   

♫ Napínavý divadelní souboj našich předních souborů, Vyžvejklá Bambule a Kundí frky, skončil v roce 2016 remízou 2:2, z toho Patrik Linhart sehrál tři představení. Poučení: Pravý aristokrat je buď se všemi, nebo s nikým.

♥ XV. Cullenquayský festival rozhovorů vyhrává rozhovor zaznamenaný v letním Duchcově: „Já jsem muže svého nenašla na hnoji!“ – „Obrala ho jako beránka o rouno.“ – „Buď od tý dobroty, staň se básníkem!“

◊ Noční hubeňouři do své ideální knihy Geografie Edenu (krajina, horror, poesie) přispěli překlady básní Edith Matildy Thomasové, Charlese Causleyho, Michaela McKimma, povídkou Arthura Machena Děti tůně a essayí publikovanou v Pandoře (30/16).

♦ „Tady konvenční logika nemá jurisdikci,“ prohlásil Kryštof Novák na zatím posledním, květnovém, Na ležáku v Teplicích. Po dlouhé přestávce z důvodů neexistence vhodných lokálů se rýsuje možnost navázat nit v trnovanské hospodě Kraken. To skýtá autorům i divákům možnost sportovního vyžití, neboť jak řekl jeden básník: „Já když po Trnovanech chodim, tak utíkám.

☻Výprava Staré milenky dosáhla v srpnu nejzápadnějšího města republiky – Aše, u přehrady Jesenice ověřila, že při teplotě 1°C lze číst poesii (testována byla nejnovější sbírka Martina Davida Rybář na řece Ogh) a odhalila, že básník Vojtěch Němec buď nemá orientaci, nebo vůbec není z Chebu.

Nikdy jsem tě neviděla v takovéhle náladě.

Protože jsem v takovéhle náladě nikdy předtím nebyl.

rozhovor z filmu Eda Wooda Juniora z roku 1959 Plán 9

ŠŤASTNÁ KELLYNA mikrosupplement xenomorfních nanoformací

ODPOLEDNE JSEM TŘÍDILA vosy podle inteligence. Nešlo ani tak o to, na kolikátý pokus proletí otevřeným oknem, to mi přišlo triviální, ale klasifikovala jsem je podle subtilních stupnic elegance letu, chování v blízkosti knihy a odvážnosti náletů, kdy se odlišovaly příslušností k Messerschmittům či Hurricanům, Polikarpovům, Lavočkinům nebo neobratným Bell-Airacobrám. Královskou cestou k fantasmatu imaginace jsou však i obyčejné křížovky. Díky jedné mě napadlo nahrazovat slovo „kabelka“ mnohoslibnějším a ve své prostotě i pro dámy zajisté přehlednějším „mošna“. Jen si představte větu: …načež se ve své mošně jala horlivě hledat kondom. Zkrátka estetické sesterstvo se mění v čase, možná nepochopíme prožívání předchůdkyň, pokud to není zcela vyloučeno, ale pokusit se o to je velmi žádoucí a vzrušující.

Vaše Olivia O´Lovely

lipany-ii-bez-textuRODINNÁ IDYLLA v satelitním městečku Lipany II: „Přistihl jsem tu dvojici při manželských hrách, ‚Chčiju na tebe,‘ oznámil zrovna muž ženě,“ vysvětluje ing. mal. Patrik Vetrugin.

 

 

 

 

CELEBRALISACE CELEBRIT

TENTOKRÁT U ZBOŘILŮ DOMA

Aleš Zbořil: „Sportovní novinář a neví, že se hokej hraje na třetiny. Takový hňup!“

Zbořilová: „To je neskutečné!“

Aleš Zbořil: „Že?“

Zbořilová: „Né toto. To, že si už dvacet let nosíš AZ kvíz dom!“

Aleš Zbořil: „Dvaadvacet. Sme spolu dvaadvacet let. Promiň.“

Zbořilová: „Tož, co si dáš?“

Aleš Zbořil: „Ká jako králíka.“

Zbořilová: „Dej si náhradní eš jako šunkofleky.“

 

Ekonom David Ricardo navrhl, aby byla brambora institucionalizována coby „znamení hanby“.

FUTURISTICKÁ ANTROPOLOGIE LUXE VON DUXE: MARGINALISACE MANUÁLŮ

Při letním úklidu kůlny jsme objevili brožované vydání Rádce domácího kutila z roku 1971. Jistě některé realisace jsou dnes již zbytečné, například stojan na telefonní seznamy, jiné jsou naopak opět aktuální, viz popelník do auta. Většina rad není pro každého, ale pokud vezmu sebe jako prototyp průměrně manuálně zručného člověka, musím disgustovaně prohlásit, že lidstvo za posledních čtyřicet let slezlo po stromu vývoje hluboko pod homo habilis, do fáze manuální dekadence. Už pochopení některých návodů vyžaduje kulometnou dávku empatie. Z tohoto důvodu jsem odložil zdánlivě prostý návod začínající slovy: Pokud si na zahradě postavíme stan, jistě se najde nezvaný host, který se do něj za naší nepřítomnosti bude chtít vkrást. Pořídíme si proto 4 metry izolovaného drátu, zvonek, baterii, pérový kolíček na prádlo a proužek měděného plechu… A pak to začne! Ne, nemá cenu líčit zbytek. Raději přesuňme pozornost k interieuru, každý se rád motá po kuchyni. Nelze si představit vaření rýže bez bedny na vaření, oznamuje Rádce. Na začátek si stlučeme dřevěnou bednu (80 x 50 x 25 cm). Po několika dnech, které můžeme věnovat výrobě periskopu z hliníkového plechu nebo monomanickým úvahám o gumovém držáku na klíče od kůlny, vyplníme dno bedny isolací, například gumou. Na ni umístíme dva hrnce. Rádce doporučuje větší a menší. Isolací vyplníme i zbylý prostor. Pak přijde na řadu fólie… Nyní se na chvilku zamyslíme, jaký to má všechno smysl. Pokud přitakáme životu, vyřízneme do fólie otvory o průměru větším než průměry obou hrnců, později obdélník stočíme do tvaru válce a svislé stěny spojíme tenkým motouzem. Později sebereme poslední zbytky trpělivosti a připravíme si isolační vložky do obou hnízd bedny na vaření. Ať již celá věc dopadne jakkoli, můžeme vnější stěny bedny natřít barvou nebo polepit tapetou, případně obepnout omyvatelnou fólií. A nyní v kuchyni laboruje takřka metr dlouhá a půl metru vysoká bedna. Neuvěřitelné. Přímo k zešílení! Ale jak jinak zastavit ten sešup člověka do naprosté neohrabanosti?!  Řešení známe a jmenuje se HOMO NORMALIS: ŠÍLENÝ VĚDEC + ŠÍLENÝ KUTIL. (10 RIV bodů)

UNUM IN OMNIUM BERTIE VAN TAHNA:

ZÁŽITKOVÁ KYNOLOGIE & ARCHEOZOOLOGIE

Vyrazil jsem se psem do lužního lesa, terra nullius mezi výsypkou a starou průmyslovou zónou opentlenou satelitním městečkem. Lužní les je krásný za jakéhokoli období, ale nejraději jej mám za horkého léta, kdy si v něm připadám jako v druhohorní džungli a snad ani příliš nenadsazuji, protože stromy, kapradiny i to zelené komonstvo, které jakoby uhánělo po okrové vodě potoka, to vše na mě vlhkým hlasem promlouvalo: Du Kerl, my tady byly dřív, než se ty hory zvedly z bažin! Punc přesvědčivosti tomu dodávaly sbory žabích varanů, které s vehemencí lascalských pěvců – či lascauxských lovců – vykvákávaly písně plné zuřivé, hrdelní vášně. Odpoutal jsem psa, ale držel jsem ho u sebe, kvůli šídlům a jiným létavicím, které byly velké tak, že by ani jeho padesát kilo nemuselo stačit. Velkým skokem prorazil spleť divokých ostružiníků. Vrátil se vzápětí a táhl s sebou třímetrovou březovou větev. Byl to přesně ten okamžik, kdy se na cestě objevil běžec. Baader, na kterého jsem řval „Baďuro!“, abychom později nebyli identifikováni, se rozeběhl proti němu, větev byla naštěstí leprotická a rozpadla se ještě před střetem. Běžec proběhl a běžel by dál, a kdyby se blbě neohlížel, nezahučel by do černé pinky, která se za ním zavřela tak rychle, jako by na něho žádostivě čekala. Nemohli jsme nic učinit. Na hladině plaval iPhone se sluchátky – vycházely z něj takové malé bublinky – ale i ten zmizel. Baďura, představitel divokých a excentrických psích hrdinů, se křenil a vrtěl ocasem. (všechny a půl RIV bodu)

JAZYKOVÝ KOUTEK PAVLA JAZYKA: GASTROLINGVISTIKA

Má žena – čert ví, čím jí košťálová zelenina ublížila – uvařila mozeček. Pod stolem jsem přikusoval skývu chleba s osmaženou brukví. Druhý den jsem vystoupil s tím, že uvařím oběd. Úhledně jsem otevřel dvě konservy čočky s trenčianskym párkom, nasekal cibuli, papriku, lovečák, připravil si ocet s feferonkou a začal drtit jalovec. Žena vše pozorovala a místo, aby se přiučovala, vedla řeči. Jakože, co tam dělá ten jalovec a že se z toho posereme, pokud to vůbec přežijeme. „Hele, prdelko,“ zarazil jsem ji, „nemluv mi do mýho vaření, já ti taky nekecám do toho tvýho mozečku!“

Jazyk je vznešený, tajemný. (n-1  RIV bodů)

 

Touhle hudbou by se dal zabíjet dobytek na jatkách.

o kapele Devils of Milotín, jejímž frontmanem byl Jan Přeučil (kapela dodnes hraje pod názvem Kryštof)

 

KARATE KLID: ZPOVĚĎ UŽIVAČE LITERÁRNÍHO PROVOZU

Pro mě je čtení o psaní jako droga – droga, která po sobě nechává stavy kocoviny, ale nemohu si pomoci. Rád čtu o psaní. Dokonce mě zajímají i knížky o naratologii, pokud to je to, co si myslím, že to je. Když mě redaktor Hostu Martin Stöhr vyzval, abych si v redakční knihovně co present vybral knihu, zvolil jsem si literární studii  – „Mě to, až budu unavenej, nakopne, povzbudí,“ odůvodnil jsem svou volbu. Stejnak mi ten rošťák vrazil do tašky i jakousi švédskou krimidepku. Přečetla si ji moje žena Lucie a – nyní dovolte odbočku – konstatovala, že v porovnání s jejich severským světem kasin jí to naše pohraniční hraní, kdy v Black Jacku ožebračený Němec ukáže leda holou řiť, arogantní šejk čúro, zfetovaný Vietnamec poblije ruletu a bosenský šéf střílí do stropu při slově výplata, „přijde prostě bezva“.

Alespoň máte představu, jaké příběhy poslouchám, když žena přijde z práce. Všechno si to poctivě zapíšu a hned se hotovím k holubičím polibkům, Lucie v přestávkách dokončuje vyprávění. „Tak vona má tik v levym voku…, protože jí ukázal toho svýho ještěra mezi nohama, a co…, tak jí povídám, jestli na tu práci nemáš…, tak běž dělat někam do čajovny…“   

I já mám však co vyprávět, literatura je náramné dobrodružství. Vyprávím o tom, jak náš kamarád Vojta Němec napsal dle svého údajně pochvalnou recensi na sbírku Františka Dryjeho a František mi napsal, jestli znám nějakýho vola jménem Vojtěch Němec, a já ho zapřel, což Lucie pochvalně kvituje slovy: „Dobře si udělal, tyhle pánové surrealisti sou nebezpečný, radši zatloukat.“ Vyprávím o tom, jak jsem před půlnocí měl malinký delírko a na fejsbůčku jsem volal do boje, neboť o mém čtení Myšková napsala, že je bez talentu, a Lucie se směje, neboť četla ty reakce a prý jsem skuhra, což se na takového zkušeného pankáče nesluší. Vyprávím o tom, že můj nakladatel začal odvážně podnikat, jenže momentálně se potlouká v borových lesích kolem Nového Boru a běsní. Lucie na to: „Zálohu ti dal? Dal. Tak to byl první, hm?“

rej-masek

Rej antikuřáckých masek

 

 

 

 

nenarozeny-kurak-bez-textu

 

 

 I nenarozený kuřák je obětí války proti kouření

 

 

 

 

 

 

 

 

NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ PATRIKA VETRUGINA

Česká republika se chce líbit všem, pročež ukončeme půtky o vhodný jednoslovný název naší vlasti, a říkejme jí Líbie. Veselé obrázky v trafikách a všechny ty zákazy zlepšující náš život jsou toho důkazem. Švestky sviští, vítr kvete, bude u nás hezky, parafrasuji Skryté poklady

Leč ani s růžovými tajemna-lampačepicemi na hlavách u nás nebude dobře, dokud neoznačíme všechny výrobky a nejen je, ano i takové psy, velkými vstřícně poučnými a hlavně alarmujícími nápisy. Za sebe jsem ochoten přijmout grant, díky němuž vytvořím fakticky nekonečnou sérii kreseb demonstrujících, jakým svinstvem se obklopujeme.

Žádný do klubíčka stočený hanbatý neošukánek! Bude to tak odpudivé a hnusné, že nikdo nebude nic kupovat, ani šílený sběratel sbírat, ba i na čivavu s takovým obrazem na hřbetě začnou lidé házet kamenní, výlohy, domy, auta i vidličky, všechno se to rozmlátí a plameny s kresbou varující před ohněm budou šlehat k nebi!

Až se všichni na této spasené planetě jako ovce zmasakrujeme, přijdou bytosti, které si vyznají lásku:

Ty tajemná půlnoční lampo, miluji tě!

V edici Osvětný škudlil 16. ročenka. Redakce: Pavel Jazyk, Lux von Dux, Albert Krásno, Bertie van Tahn, Hugo Hugo, Patrik El Linhart. Illustrace: Patrik Vetrugin.


 
%d bloggers like this: