HORRORY ROKŮ A HUBEŇOUŘI

Tuto kapitolu jsem si vzal na paškál personelně, jednak jsem vůdčím duchem VSSM, druhak  o tom vím jen to, co se napsalo a napsalo se toho hodně. Horrory roků jinak stručná Chronologie uměleckých vítězství a proher doplněná cca 400stránkovým aparátem výpisků a informací o 1081 autorech uvedených v chronologii, jejíž zaujatost – spíše zaujatost Huga Huga – je patrná již z toho, že zde není uvedeno jediné díla Karla Čapka, Vladimíra Holana (za což se velmi omlouvám), ani jiného pamrda (což mě opět velmi mrzí). Horrory roků vznikají od roku 1996 a dlužno dodat, že roky následující jsou vesměs zaplněny sympatisanty VSSM či přáteli některého z členů VSSM  - a to tam navíc od nich chybí hafo hafíčků věcí. Ostatně od té doby, co jsem viděl jet Jiřího Schmitzera na lawn-tennis do Duchcova – a nebylo to popsáno ani v čubičkách (MF Dnes) ztratil jsem illusi o tom, že nás 14 členů VSSM dokáže popsat všechna umělecká vítězství a prohry. Východiskem z kruhu Horrorů roků se pro mnohé z nás staly horrory. Podnětný byl pro VSSM manifest pindíka Jönse Regise Mysticismus a sadismus (1995), který se po jistých úpravách stal harrachovskou startovací plošinou pro Vyprávění nočních hubeňourů – studii o frenetismu a horroru. Fatálně burleskní částí jsou vyprávění o Poeovi, lordu Ruthvenovi, Sheridanu Le Fanu, perichoresi Arthura Machena (přiznejme, že VSSM bylo za úroveň překladu povídek A.M. vycinkáno), W.H.Hodgsonovi, M.P.Shielovi, Robertu W. Chambersovi (jehož medailon plus překlad jedné povídky vyšel v Analogonu – bez vycinkání, neboť Orian de Saint-Nectaire se polepšil, mmchd. texty byly podepsány jménem P. Linharta), Lovecraftovi a lovecraftiánech a spol.  (Tu je třeba zmínit Ivo Fencla, jenž s VSSM sdílí podobné záliby – horrory a Čtyřlístek.)  Ročenka Staré milenky během let uveřejnila šest portrétů mistrů této údajně pokleslé literatury, z níž ti – – dharma mluvit… ale, ať si raději vyhoní štangli a zařvou u tohoTragos, Lyaios OikoloiVenga, Venga Chaire moiPomiluj Nás Pomiluj!jako ta židovština Werfel. Na závěr raději dám malou ukázku – obraz, illustraci povídky Arthura Machena, taková ta pecka, jak už to ten Fragonard III. umí.

René Skalský

Cikáni jdou nocí temnou dun a dun a duní smích

a ve vášni svých vlastních pých

přičítají odčítají a v nádražní hospodě

jen o chlebu a o vodě

poslední vpich

a vlakem do Duchcova

cikánky vzdych

a tři tichá slova: „Je živí Bůh?“

mě živí máma.

. 

Anna Marie Pecháčková, Roman Krajíc, Pavel Jazyk, Jan Emanuel Manuel, Albert Krásno, Edmond Blekmont, Lux von Dux, Tonda Vrchovec