DENÍKY STARÉ MILENKY

 Soudě dle autorů kritik a recensí (tak se obraně říká kritikám v Kasal-Správcové Tvaru – ergo kritikkriketing) dílo VSSM se odráží v denících Staré milenky – Nebesa! vskutku je tomu tak, nikdy z nás už neví, zda byla dřív noticka v deníku či samotný skutek, zda sen o činu či čin o snu. Nicméně či čin a čiky puky – vše je lovely a v nejlepším pořádku a pusťme se do deníků. Vzhledem ke karakteru tohoto sborníku jsem nucen si trochu zaevidovat a pak se pustím do výběru několika zajímavých glos z deníků. Vzhledem k tomu, že deníky jsou skupinové dílo a tudíž v jistém smyslu anonymní, vypustím jména. Jinak se patří říci, že pokud človíni typu Svatky Antošové, Martina Davida, Romana Szpuka, Bohouše Vaňka, Petra Payna, Radka Fridricha, Tomáše Řezníčka, Zbyňka Hůlky, Martina Tomáška, hRvN atd. nevědí, co v jisté dny dělali, deníky Staré milenky jim budou vždy k ruce. Vzpomínáme si, jak jsme 19.3.2007 nevěděli co v Praze po půlnoci dělat a chtělo se nám žít Living in Dead in StopNon, se na nás obrátil Kahuda se slovy: Pudem ke mně, koupíme pivo na pumpě! – Kdo nezná povídky Oscara Ryby by řekl: jasan, šéfiku! – Ale my se zdráháme a kapku bojíme a v ten pravý okamžik, kdy si Radek Fridrich a Pepa Straka kupují slizký kebab, vypálí Kahuda: SNAD SE NEBOJÍŠ STREJDY? To teda! – Jedna ze stránek Deníku Diluvianta, z části Zmatky chovance Regise (91-97), zmiňuje počátek VSSM:

 Měsíční povídky se mi zdají úplně pitomé. Mám dluhy. Přemýšlím o zákazech a špatném počasí. Čekám na stádnice. V těchto nepříjemných chvílích jsem rád, že se jmenuji Jöns Regis a jsem špinavě žlutý pindík a ne nějaký Linhart. Založili jsme Starou milenku. Of course! (pol. dubna 97)

 Zbytek deníku se nese ve stejném duchu. V roce 1994 jsem uhodil hřebíček na dort slovy v deníku… Bylo mi třináct a půl roku, když jsem si poprvé přečetl Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea, Kumpány od  Roberta Louise  Stevensona a  Studie v šarlatové od Arthura Conana Doylea. První kniha se mi nelíbila vůbec, druhá trochu a do třetí jsem se zamiloval. Dnes se v hrůze ptám sám sebe, proč je všechno obráceně, proč knihu z těchto největší jsem měl neměl rád vůbec nechápaje ji ani trochu, neboť jsem ji považoval za špatnou detektivku. Vždyť to není tak dávno, abych vše odbyl s tím, že jsem byl děcko. Nachází hloubku svého nitra člověk snad pozdě a nachází-li ji některý vůbec? Náhle jsem ze Sherlocka Holmese a Lorda Petera Wimseyho skočil na Edgara Poea a Huysmanse. Je to možný? Nehraji všechápajícího lékaře utěšujícího se nadějí na vyléčení ze své vlastní choroby, kterou je naprostá hloupost? Nejsem snad příliš lidumilný? V době, kdy první lásky mávají na nás pod každou lucernou, jsem se ještě držel Neználka jako evangelia a větroplachy nenáviděl jako ovečky kamenující Krista. Pravda, dnes jsem jiný i v tomto punktu (připočtěme to však k těm otazníkům u Huysmanse a Poea): chci být jako oni (větroplaši) a hlediště vyměnit s jevištěm a ještě jiné kousky dělat. A nebudu se už ani ptát, jestli je to možné.

 Možná máte dojem, že jste se skrze tuto zpověď dostali do veskrze primitivního svítku Luxe von Duxe, ale to nás vůbec nezajímá, protože je tu Pavel Jazyk se svým neproniknutelným přiznáním, které dokáže, že VSSM má aparáty v cajku –

 25.10.06 Den vyhrazený pro velkostatkářské radovánky - Pracovali jsme na zahradě, když za plotem na nás zahalekal jakýsi bodrý muž, nechceme-li koupit domácí uzeniny a maso. Copak o to, jídlo bylo lovely, ale to pivo, které vezl. Hamp Valley Beer vyráběný v Nové Pace, travní extrakt v pivě údajně pouze na export. Tráva mi niják nechutná, ale z tohohle piviště jsem měl ukrutný záchvat smíchu.

Nad ránem se můj mluvící polštář změnil v mluvící les.

 29.10.06 Několik ukázek z paralelních světů: Jazyk m-m, který pouhým seskupováním zvuku „m“ vytváří ucelené myšlenky. Hodina fysiky nebo geometrie, jejímž cílem bude nakreslit isomorfní obludu.

Přednáška beze slov na téma šplhání.

 Rafal Runge